Předevčírem, to to letí, byli jsme pozváni-účastni (na) večeři/e s naším ochotnickým kroužkem salseros-un-doiš-treš. Sraz v půl na devátou před tančištěm, k zamýšlené stravní špeluňce co by deset minut volné chůze dohodil. Prozřetelný plešorganizátor Viktor moudře zamluvil stolstvo až na půl desátou, jsa znalý místních podměrů.

Ke stolům jsme zasedli ve tři čtvrtě na deset. A kolem jedenácté už se sešli opravdu všichni.

Nicméně chodstvo bylo skvělé, atmosféra rodinná a vůbec všechno jako z reklamních letáků na pohodovou pohodu s přáteli v pohodě. Další praktický důkaz toho, že je-li dost vína, člověk vládne všemi řečmi světa. A někdy kol půl druha vyrazilo se vrtět v klub. Kde bylo skoro prázdno, takhle brzo se to teprvá začíná scházet.

Čas tu prostě plyne jinak.

Zvlášť když se hraje fotbal.

(Což ostatně znamená, že ve středu se nám buď budou smát nebo kamenovat naše bledá těla… ach, sporte, sporte!)