Člověk má takovou podivnou, hluboce zakořeněnou představu, že spousta věcí je mezinárodně platných. Třeba barevné značení. Když si u nás koupíte modré mléko, je polotučné, červené je plnotučné. Jasné jak houska na krámě a smetana pod pultem. Jeden by si myslel, že to tak bude všude. A ouha. Tady když si koupíte modré mléko, znamená to akorát, že výrobce má rád modrou.
Zatím jsme měli tři různé značky plnotučného - jedno bylo v modré krabici, jedno v zelené a jedno v oranžové. Ech. Pedpokládám, že spektrum se bude ještě rozšiřovat. Docela se divím, že se tady přechází na zelenou. Teda, vlastně těžko říct, mám pocit, že zdejší přecházejí, jak je napadne, a s nějakou signalizací si fakt hlavu nedělají.

A co teprva ten bordel, co je tady v barvách lidí…